Vytrvalost a úsilí

Talent je překonaný koncept. Pamatuješ si na bajku o želvě a zajíci?🐢🐇 Já si pamatuji, jak nás ji učili už na střední. Zajíc má samozřejmě mnohem lepší předpoklady vyhrát závod s želvou. Ta ale v bajce závod zvítězí 🤔 Proč je to tak? Vytrvalost a úsilí! Talent ti pomůže mít rychlejší start, ale vytrvalost a úsilí tě tam dostanou, i když byl tvůj start pomalejší. Jinými slovy: „Trénink dělá mistra.“  

Přestože to víme, často u aktivit nevydržíme. Proč? Srovnáváme se s nesprávnými. Každý někdy začínal. Takže ve chvíli, kdy se srovnávám s mistry v oboru a očekávám, že hned po prvním tréninku na tom budu jako oni, tak se moc daleko nedostanu. Musím jít postupně a po částech. Žádný učený z nebe nespadl. 

A proč to vůbec říkám? Jako malá jsem mluvila extrémně rychle a ještě k tomu jsem mumlala. Nedocházelo mi to až do doby, kdy reakce okolí na cokoliv jsem řekla byla “Co?” nebo “Co prosím?”. Vyvrcholilo to v moment, kdy mi moje maminka řekla, že jestli mi bude muset ještě jednou říct “Co?”, tak se mnou raději přestane mluvit úplně. A to už zabolí. Samo sebou jsem chtěla se svojí mámou mluvit dál. 

V té době ještě na základní škole jsem začala hledat příležitosti, kde mohu svůj projev rozvíjet a zlepšovat. Volba padla na dva kroužky a to sborový zpěv a dramatický kroužek. 

Ve sboru mi hodně pomohlo dechové cvičení a rozezpívávání se. Snížit tempo při zpěvu nebylo těžké, protože se člověk musel držet rytmu. Ale jakmile jsem dozpívala, vrátila jsem se ke své klasické rychlosti. Tam zase více pomohl “dramaťák”. Když se na to dívám zpětně, tak jsem se díky tomu zlepšila v komunikaci jeden na jednoho. V budoucnu přede mnou ale stál větší oříšek. 

Mluvení před více lidmi. Věděl/a jsi, dle výzkumů z let 1973 a 2010 (přečti si víc tady: http://bit.ly/StrachVerejneVystupovani) o tom čeho se lidí nejvíce bojí, veřejné vystupování jednoznačně vyhrává? Je to nepříjemné, buší ti u toho srdce, potíš se, ale neustále si do toho tlačen/a a musíš někde mluvit.

Přišla vysoká škola a s ní spousta prezentací. A aby toho nebylo málo, dostala jsem se k řečnění i v rámci mimoškolních aktivit. I když to bylo nepříjemné (při každém výstupu jsem červenala a rosilo se mi čelo studeným potem), tak jsem nepřestávala a vystavovala jsem se těmto situacím. Věděla jsem, že mám dobré myšlenky, které chci předávat světu, a nechtěla jsem mlčet jen kvůli tomu, že to bylo nekomfortní. Dva a půl roku po začátku vysoké, kdy jsem stála před 70 lidmi a prezentovala jim své nápady a vize ohledně vedení organizace, tak jsem si uvědomila pár věcí:

  1. Nejsem červená a nemám orosené čelo;
  2. Stále je to nekomfortní, ale nebojím se komunikovat své názory a nápady nahlas;
  3. Lidé vnímají a rozumí tomu, co jim chci předat.

Když se ženeme za výsledkem, potřebujeme občas zastavit a podívat se, jakou cestu jsme vlastně ušli. V tu chvíli jsem na sebe byla opravdu pyšná 🤩 Vytrvala jsem a tréninkem jsem se postupně zlepšovala. Dostala jsem se k těm, se kterými jsem se dříve srovnávala a mohla jsem mířit k vyšším cílům. 

S mluvením mám pořád spoustu práce před sebou. Obzvlášť, když má člověk špatný den a je unavený, tak se mu prostě nechce otevírat pusu. A nebo naopak, když jsem moc nadšená, tak ze sebe “pálím" dojmy, prožitky a nápady jako raketa. Trik je, ale v tom neustat trénovat a být každým dnem lepší. “

Já neustávám a teď právě jedu na Lifegroup jazykolamy! 💪 A jak ještě na svém řečnění pracuji?

Další dobrá technika, kterou mám od své lektorky rétoriky je opravdu jednoduchá, dostupná a udělá dobře nejen tobě, ale i tvým blízkým 😁 Až příště pojedeš třeba domů z práce, vystup o dvě zastávky dřív, projdi se rychlou chůzí domů, zavolej při tom někomu blízkému třeba mámě nebo dědovi a řekni jim jaký si měl/a den. Trošku se u toho zadýcháš a pomůže ti to zvládat tvůj dech, když mluvíš. Nebo jim třeba zavolej po cestě do schodů, pokud bydlíš ve vyšším patře než já (1. patro). 

Určitě doporučuji i čtení nahlas, nejen že dobře potrénuješ, ale může to být i hezky strávená chvilka s partnerem. Jeden může vařit a druhý s ním touto formou sdílí, co právě čte zajímavého. 📖

Zpívej si 🎤 , přestože nemusíš být hudební virtuóz. Ale zpěv tě zaručeně protáhne, procvičí a ještě pomůže zvednout náladu. Když k tomu navíc hraješ třeba na kytaru, tak si procvičíš i mozek. Takže dva v jednom 🎁

A poslední doporučení může znít trochu zvláštně, ale je to skvělý relax. Jen doporučuji dělat, když tví sousedi zrovna nespí 😁😴 Pořádně si zakřič. My jsme vždy trénovali Á, abychom rozezvučeli bránici. Říkali jsme tomu volání do lesa, aby tě i na druhé straně lesa slyšeli. Takže Á na jeden nádech, od tichého po hlasité 📶 

Ať už si zvolíš jakýkoliv způsob. Hlavně vytrvej a výsledek se dostaví 💪

Autor: Markéta Grbavčicová